Labutí jezero je pro mne symbolem baletu a divadla. Už jako čtyřletý jsem sedával u hasiče v Praze v Národním divadle u jeviště a pozoroval dění na scéně a poslouchal hudbu. Jako jedenáctiletý člen baletní přípravky jsem vystupoval v Labutím jezeře na scéně ND  a v roli pážete nosil polštář s dárkem pro prince. Před ukončením Konzervatoře jsem v Labutím jezeře vystupoval už jako tanečník ve Státním divadle Košice na jejich italském zájezdu o prázdninách. V Armádním uměleckém souboru jsem během vojenské prezenční služby tančil fragmenty Labutího jezera po vojenských posádkách pro vojáky. A jako člen a za rok jako sólista baletu ND v Praze, jsem si postupně během kariéry  zatančil většinu rolí Labutího jezera od Pas de trois v I.j., přes Španělský tanec, Prince až po Rudovouse. 

Tančil jsem s několika skvělými balerínami v tomto baletu včetně národních umělkyní.

Takže Labutí jezero mám hluboko pod kůží, jeho hudba je pro mne kouzelná a čarovná a oslovuje mne jako poprvé. 

Hudba Petra Iljiče Čajkovského má magické kouzlo a mluví o pocitech duše. A mluví k duším lidí. To je mimořádně hodnotné a cenné. Zvláště v dnešním technickém a někdy příliš praktickém a snad...

...celý článek