Na poslední operetní premiéře v Severočeském divadle v Ústí nad Labem, revuální Růže z Argentiny Járy Beneše, odvedl jedinou pěknou roli vzteklého chlapáckého předáka ranče Cinta Nereze barytonista Petr Matuszek (1962). Nikdo další už nedokázal přehrávat postavy do patřičně obludné karika­tury, aby nebyly trapné. Stydno bylo z přehrávaného pomrkávání do publika, z obnošených šarží, ze ztráty vkusu. Věc strategie, umělecké cti a vkusu. Mnozí ústečtí diváci na premiéře vskutku hýkali blahem, ale byli i tací, kteří znechuceně odcházeli do šaten. Píšu to jen coby doklad Matuszekovy schopnosti učinit na jevišti cokoli, co je pro inscenaci potřebné, třeba i zlostně koulet očima a silácky tasit kolt, když je to zapotřebí, ale umí volit nejvhodnější prostředky a není tolik jako jiní odkázaný na jevištní i interpretační vedení. Záhy ukážeme, čím to zřejmě je, nyní konstatujme, že Matuszek absolvoval violu a zpěv na konzervatoři v Teplicích, že jeho učiteli zpěvu byli dlouholetý sólista ústecké opery Jan Vavruška a tenorista Národního divadla Jan Hlavsa. Vojnu si Matuszek odkroutil v AUS, v sezoně 1987/1988...

...celý článek

Stojí-li člověk před úkolem uvést na jeviště takovýto národní mýtus, jakým bezesporu Noc na Karlštejně je, ať již v muzikálové nebo činoherní podobě, uvědomuje si, že je to úkol o to těžší, že, ať chceme či nechceme, budeme vystaveni srovnání s legendou. A ne ledajakou – příběh zná každý a písně pánů Svobody a Štaidla časem...

...celý článek