• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

POZOR - ZMĚNA! Vážení diváci, představení dne 5. 4. 2024 od 19.00 hodin J. B. P. Molière: LAKOMEC  je z důvodu nemoci ZRUŠENO! Náhradní termín bude 27.5.2024. Děkujeme za pochopení.

TOSCA - HUDEBNÍ DRAMA Ze všech svých děl označil Giacomo Puccini jedině Toscu jako hudební drama. Jistě právem. Ostatní milostné příběhy, které Puccini zhudebnil (a on zhudebnil ve svých zralých celovečerních operách jen milostné příběhy!), mají povíce lyrický či elegický charakter. Nechybí jím konflikty, ale společenské síly, které brání milencům ve šťastném životě, se neprojevují tak ostře antagonisticky jako v Tosce. Puccini dobře věděl, co je dlužen postavám svého libreta. Velmi charakteristicky proto uvádí ve své partituře tři hlavní osoby příběhu. Motivem, který má představit Scarpiu i jeho ničemné pudy, skladatel dokonce zahajuje ještě při zavřené oponě operu. Zdařilý je pak kontrast ohnivého tématu Cavaradossiho, jež napovídá leccos o jeho svobodymilovném myšlení. Tosca se představuje líbeznou kantilénou jako citlivá umělkyně a zamilovaná žena. Puccini dobře znal Wagnera a jeho techniku příznačných motivů, bez nichž není myslitelný další vývoj opery po Wagnerovi. Ovsem Puccini byl Ital, následovník a podle vůle dějin dědic Verdiho. Poučen oběma mistry nasel Puccini, ve svém oboru venkoncem rovněž geniální, brzy svůj vlastní sloh, jenž zpočátku vzbudil u mnohých milovníků hudby opovržení a odpor. Ale jinak tomu nebylo ani u Wagnera nebo Bizeta. Změna společenských struktur v celé Evropě, nové nazírání na funkci hudby třeba u francouzských expresionistů, zjevný konec velkého romantického slohového údobí, průlom do nových žánrových oblastí v naturalistickém dramatu — to vše se odráží v Pucciniho partiturách — zejména v trojici oper vzniklých rychle za sebou kolem roku 1900. V Tosce Puccini sice pracuje s určitými příznačnými motivy, ale způsob jak to dělá, ho vzdaluje od Verdiho neméně než od Wagnera. Italianita jeho invence je přítomna v každém taktu, zejména však v žhavých, velkoryse klenutých, hluboce procítěných melodických obloucích, jimiž obdařil Puccini árie a dueta, která tu již nejsou pouhými čísly v tradičním smyslu, ale pouze většími stavebními prvky, z nichž spolu s jinými vybudoval ucelené plochy a bloky. Puccini je právě v Tosce mistrem dramatického kontrapunktu. Nejlepším příkladem toho je vpravdě strhující první finále. Do zvukově až předimenzovaného Té Deum, oslavujícího domnělé vítězství nad Napoleonem, zasazuje skladatel vyzývavý světský zpěv Scarpiův, který se na závěr spojuje s nábožnými hlasy ostatních. Nebo ony výjevy druhého aktu, v nichž za scénou nejdříve zpívá Tosca sólo v slavnostní kantátě jako „background" Scarpiových zlých plánů, a vzápětí Cavaradossiho výkřiky při mučení provázejí kruté Scarpiovy námluvy. Již zcela v duchu moderní koncepce hudebního dramatu tvoří zpěv na scéně nerozlučnou jednotu s orchestrem, tak jako se recitativní místa svým způsobem organicky spojují s „velkýmy čísly", z nichž obě árie Cavaradossiho, modlitba Toscy z druhého aktu a obě milostná dueta dosáhla brzy světové proslulostí. Cavaradossiho Vittoría v druhém aktu se sice nehodí pro přednes na koncertě operních árií čí v rozhlasovém pořadu podle přání posluchačů — je to vsak strhující revoluční zpěv, plný zápalu a originality. Neměli bychom bez povšimnutí pominout ani krátký pastorální úvod k třetímu dějství nebo na druhé straně láskyplný, ostře řezaný hudební portrét kostelníka. Rossini prý jednou při poslechu sporného díla jakéhosi současníka najednám místě řekl:,, Questo ě inventore!" (Ejhle vynálezce!). Jistě by byl užil tohoto pro každého umělce lichotivého označení po poslechu hudby k Tosce i pro Pucciniho. Charakter hudebního dramatu Puccini během kompozičního postupu vášnivě obhajoval. Když přítel a nakladatel Giulio Ricordi skladateli písemně sdělil, že se mu nelíbí zaslané třetí dějství, odpověděl Puccini dlouhým dopisem ze svého milovaného sídla venkovského v Torre del Lago, kde se dnes nachází muzeum s památkami na slavného muže. Psal v něm toto: „Váš dopis mne výjimečně překvapil. Jsem ještě dnes ohromen. Nicméně jsem pevně přesvědčen, že změníte svůj názor, když se ještě jednou podíváte na třetí dějství. To není pýcha, opravdu ne. Je to přesvědčení, že jsem drama, které jsem měl v rukou, znovu ztvárnil podle svých nejlepších sil. Víte, jak svědomitý jsem v interpretaci situací a textu. Jak piluji, než něco napíši." To je malý důkaz o tom, že Puccini, který se v dalším textu dopisu zabývá podrobnostmi kompoziční práce v třetím aktu opery, s jasnou myslí sledoval dramatický záměr. Ve výsledném tvaru skladatel dobře vyvážil bezprostřednost uměleckého impulsu, zrozeného z elementární imaginace, s přísným pohledem hudebního architekta, vycházejícího z racionálních zákonu. hudebního divadla. více o tomto představení...

UPOZORNĚNÍ! Vzhledem k množícím se dotazům, se tímto Severočeské divadlo s.r.o. distancuje od inscenace ZLATOVLÁSKA, na které se divadlo žádným způsobem nepodílí. Tato akce je pořádána externím subjektem, který neoprávněně užívá jméno naší společnosti. V případě, že patříte mezi oslovené, prosíme kontaktujte nás na e-mailu: sekretariat@operabalet.cz, aby bylo možné zamezit dalším škodám. Severočeské divadlo je připraveno věc předat orgánům činným v trestním řízení. Děkujeme Vaše Severočeské divadlo s.r.o.

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ