• HERNÍ PLÁN

    
poutstčtsone
27282930123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031


  • REZERVAČNÍ SYSTÉM

Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.

V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.


plakát ABO 2017/2018
plakát ABO 2017/2018
foto: www.operabalet.cz



MAPA:



ZVEME VÁS NA PŘEDSTAVENÍ:


DAVID KOLLER
24.10.2017




    obrazek



CERTIFIKÁT PROVĚŘENÁ SPOLEČNOST
CERTIFIKÁT PROVĚŘENÁ SPOLEČNOST
PARTNEŘI A SPONZOŘI
SEVEROČESKÉHO DIVADLA:

Ústecký kraj Ústí nad Labem ostatní partneři

  • VALNÁ HROMADA

Jednatel společnosti Severočeské divadlo s.r.o. svolává řádnou valnou hromadu společnosti na den 29.11. 2017 v 9,00 hod. Jednání se uskuteční v historické budově Severočeského divadla s.r.o. v Ústí nad Labem, Lidické náměstí 1710/10 ve 2. patře.

další dokumenty k VH zde...

  • NEVÁHEJTE...

ZVONOKOSY
4.2 2018 17:00h - Ústí nad Labem


  • PREMIÉRA PŘEDSTAVENÍ

plakát Peer Gynt, Carmen
plakát Peer Gynt, Carmen
foto: www.operabalet.cz

více o tomto titulu...

Představení muzikálu
„Noc na Karlštejně“
finančně podporuje společnost

  • AKTUÁLNĚ



FOTOGRAF ÚSTECKÉHO DIVADLA:




NAŠI PARTNEŘI:








Předprodej vstupenek na měsíc leden a únor 2018 zahájen 5.prosince 2017

aktualita z 31.12. 2009:

RECENZE NA TANEČNÍ INSCENACI

Café Aussig aneb (ústecké?) obrázky z 20. století
23.12.09

První premiérou letošní sezóny, s níž se baletní soubor Severočeského divadla opery a baletu představil na prknech ústeckého divadla svým divákům, je opus nazvaný Café Aussig. Toto taneční představení z dílny „mladé, ale nikoli začínající“ choreografky, libretistky a režisérky Aleny Peškové (z jejích dalších inscenací vzpomeňme namátkou balet Zahrada nebo taneční divadlo Maryša, obojí v plzeňském divadle J. K. Tyla) je volnou adaptací divadelní hry Le Bal (Tančírna) Jean-Claude Penchenata, u nás známé především ze stejnojmenného filmového zpracování Ettore Scoly. Tančírna, v tomto případě tedy spíše jakýsi imaginární, časově neohraničený mikrosvět zvaný Kavárna Ústí (Aussig), kde si podávají dveře nejzásadnější historické události minulého století, nám potom umožňuje pod drobnohledem sledovat osudy stálých hostů, rozdílných věkem, národností i společenským postavením.
V rámci zmíněného konceptu nám o proměnách doby vypráví především scéna (autor Richard Pešek) . Na zdi za barem se pravidelně mění portrét osoby, která náš stát v daném okamžiku řídila, v prostoru kavárny se postupně shromažďují stále nové a nové rekvizity příznačné pro tu kterou dobu – od nejnovějších technických vynálezů přes noviny a časopisy až po vlajky států, jejichž armády prošly naší nedávnou historií. Ty předešlé ovšem zůstávají na svém místě a anachronický ráz scény tak postupem času – snad v odezvě na Stoppardovu Arkádii – graduje až do posledního výjevu, kdy se kruh uzavírá a obraz 20. století je kompletní. Záměrně zde zdůrazňuji 20. století, jediným odkazem na Ústí nad Labem je totiž kromě názvu samotné inscenace jen projekce připomínající město v proměnách času, jinak je možné celé představení považovat spíše za univerzální průřez naší nedávnou minulostí.
Každý historický obraz dokreslují kostýmy (Kateřina Hadravová), které, ačkoli ve střízlivém provedení (nebo možná právě proto), svou doslovností místy budí spíše rozpaky, zejména potom záplavou hákových křížů ve druhé části 1. jednání.
Scéna je tedy načrtnuta, účinkující připraveni a klapka (zde doslovně) spouští sled událostí neúprosně vymezený dějinami minulého století; postupně se tak před námi vystřídá celkem šest obrazů, počínaje prologem umístěným do C. K. kavárny, jež se za hudebního doprovodu valčíku Na krásném modrém Dunaji plní hosty, až po polistopadovou současnost v šestém, posledním obraze. Tempo vyprávění je svižné, přímo sleduje vytyčenou linii a představení utěšeně plyne, jediným ozvláštňujícím prvkem je dvojice postav s obrazovým rámem, která supluje zmíněnou klapku tím, že se pohybuje po jevišti a vybírá si aktéry, kteří mají po prostoupení rámem vyprávět svůj příběh.
Pokud se zaměříme na vlastní taneční ztvárnění představení samotného, nutno říci, že ústecký soubor se zde prezentuje jako kompaktní, vyzrálý soubor tanečníků, který se dokáže přesvědčivě vypořádat s pestrou škálou nesourodých stylů daných širokým časovým záběrem inscenace. Právě díky těmto výkonům a také díky choreografii, která je postavena především na sborových scénách charakterizujících jednotlivé obrazy, je možné bez nadsázky říci, že představení nemá své hvězdy, jež by strhávaly pozornost výhradně na sebe. Taneční kvality vystupujících předních sólistů souboru (M. Pleškova a V. Gončarov) jsou sice nepřehlédnutelné, v tomto případě ovšem nevyčnívají nad ostatní, ale zapadají do výsledného obrazu tvořeného všemi tanečníky – drobné nesoulady se sice tu a tam objeví především v synchronizaci sborů, ovšem vzhledem k malému počtu repríz jsou pochopitelné a tanečníci je více než vynahrazují příjemnou svěžestí projevu a chutí, s níž se svých rolí zhostili.
Největší otázníky tak budí dramaturgie představení samotného, v první řadě uchopením některých postav: Partajník (V. Gončarov) je postavou, která proplouvá dekádami naší národní historie s úlisností a servilitou prospěcháře, jenž se dokáže bleskurychle orientovat v měnící se politické situaci a bezezbytku těžit z jejích proměn – její představitel se potom v souladu s charakterem role proplétá jevištěm s lehkostí a plasticitou pohybu sobě vlastní, o to větší škoda potom je, že je výrazově tlačen do poněkud afektovaného přehrávání své postavy, místy hraničícího až s karikaturou. Protipólem Partajníka je potom druhá univerzální postava tohoto představení – Matka v podání M. Pleškové je naopak trpitelkou, která by raději stála stranou běhu dějin a zasahování do něj spíše přenechala ostatním, vždy je to ale nakonec ona, koho proud doby strhává neúprosně s sebou a připravuje ho o ty nejbližší. Naprosto odlišné je pak i vyznění této postavy – Plešková na sebe neupozorní ani tak tanečním ztvárněním své role, ale především přesvědčivým a přirozeným hereckým projevem – okamžik, kdy veškeré emoční pnutí vyvolané ztrátou syna spíše tušíme než vidíme z chvějících se ramen její schoulené postavy, ale přesto je hmatatelně přítomné, patří k nejsilnějším z celého představení. Dramaturgická berlička v podobě zkrvavené synovy košile je tak spíše zbytečným doplňkem jejích výrazových schopností.
Vůbec nejsilnějším okamžikem představení je potom „židovský“ duet v samotném úvodu druhého dějství, kdy bujaré oslavy probíhající na počest osvoboditelů – vojáků Rudé armády s nezbytnou hudební kulisou slavné Kalinky – jsou náhle uťaty návratem mladé Židovky (S. Christianová) z koncentračního tábora. Její zubožená postava, zlomená prožitými útrapami se nečekaně a beze slov zjeví ve dveřích kavárny jako vykřičník, připomínající stálým hostům až příliš vysokou cenu, která byla zaplacena za vítězství ve válce; následuje nápaditě vystavěný, sugestivní duet s jejím chlapcem (P. Popovský) na hudbu Zdeňka Lukáše, plný bolesti, výčitek a následného odpuštění.
Stejnou nápaditostí již ovšem neoplývají ostatní sborové scény – to, že do nich autorka včlenila odkazy na charakteristické tance té které doby – od vídeňského valčíku přes rokenrol až po disko – je nasnadě, ovšem ani tady se bohužel nevystříhala až příliš popisných detailů nebo zažitých klišé (zdvižené pravice evokující nacistický pozdrav v obraze ze 3. Říše, opilý, potácející se ruský voják nebo Romové, dávající najevo pohrdání společenskými pravidly ostentativním dloubáním se v nose). Vyloženě nešťastné je potom často diskutované spojování hudby Richarda Wagnera s nacistickou ideologií, v tomto případě předehry posledního dějství opery Valkýra, na kterou starší německý manželský pár tančí duet, uvádějící nástup tohoto režimu.
Café Aussig je tak tanečním představením, které sledem po sobě jdoucích obrazů přímočaře, jasně a zřetelně vypráví o zásadních historických okamžicích 20. století, které změnily tvář nejen Ústí nad Labem, ale celého našeho státu. Tomuto pevně vystavěnému rámci jasně ohraničených, po sobě jdoucích obrazů potom padá za oběť případná možnost pojmout celé téma šířeji, hledat a ptát se po souvislostech a nastínit možné paralely k dnešku, namísto pouhého převyprávění obecně známých historických událostí se zřejmou snahou o co největší objektivitu se pokusit zaujmout k vyprávěnému vlastní stanovisko. Celé představení tak ve výsledku jde dosti věcně a přímo vstříc publiku, kterému ponechává jen minimální prostor k vlastní interpretaci. Když se tak v samotném závěru za doprovodu nesmrtelného valčíku Na krásném modrém Dunaji kruh uzavírá a všichni se opět setkávají v kavárně, která znamená celé dvacáté století, divákovi nezbývá téměř nic, nač by se ještě ptal.

Autor: Tomáš Valníček (psáno z představení 2. prosince 2009)





aktualita z 6.11. 2017:

Ohlasy na premiéru

divácká reakce na premiéru Peer Gynt, Carmen
divácká reakce na premiéru Peer Gynt, Carmen
Vážený pane řediteli.

Navštívil jsem v pátek divadlo a s úžasem jsem sledoval premiéru PEER GYNT A CARMEN. Byl jsem touto inscenací velice nadšen. Jako pravidelný návštěvník divadla jsem viděl všechny vaše inscenace. Tato však na mě velmi silně zapůsobila. 

Byl to nádherný souzvuk hudby, úžasné scény a především tanečním zpracováním. Paní Mgr. Hanušová tomu dala nový styl s nezvyklýmí tanečními prvky. Preciznost provedení je zřejmě důsledek bývalé spolupráce s Pavlem Šmokem, který byl v tomto směru nekompromisní.

Tím, že scénu i kostýmy navrhoval jeden významný výtvarník a to Josef Jelínek, byla zde i vtomto směru dokonalá souhra. Nejsem však jediný, který tuto inscenací chválí. Nasvědčuje tomu i velmi bouřlivý aplaus stojících diváků a málem zavařený mechanizmus opony při stálém otvírání a zavírání.

Myslím si, že by jste pomalu měli přemýšlet o tom, kam umístíte novou prosklenou vitrinu pro další Thalii. Zasloužíte si to.

Jaroslav Macek
Ústí nad Labem 4. Listopadu 2017

...

...celý článek


aktualita z 25.10. 2017:

MUSICAL-OPERETA: RECENZE CASANOVY

Vítězslav Sladký
6.10.2017
Categories: Recenze
Tags: muzikál casanova, recenze, severočeské divadlo ústí nad labem

Casanova muzikál
Casanova muzikál

Muzikál Casanova měl světovou premiéru na zámku v Hluboké nad Vltavou v roce 2012 a jeho autoři Zdeněk Barták a Petr Markov jej napsali pro zdejšího intendanta Zdeňka Pikla. Po pěti letech se dílo dočkalo premiéry v dalším kamenném divadle – nově jej nastudovalo Severočeské divadlo v Ústí nad Labem.

Muzikál Casanova není publiku neznámý. Krom zmíněné světové premiéry na Hluboké se s velkým úspěchem hrál také na jihokorejském Daegu International Musical Festivalu, v pražském Divadle Broadway či v rámci Divadelního festivalu v Rychnově nad Kněžnou. V Ústí nad Labem Casanovu velmi precizně zrežíroval Tomáš Christian Brázda ve spolupráci s choreografem Vladimírem Gončarovem.

Herecké obsazení hlavních rolí nabízí ústeckému publiku až neobvyklou plejádu muzikálových hvězd. Průvodcem i komentátorem děje je zejména pro dámy charismatický Marián Vojtko v úloze hraběte Valdštejna. Ten po řadě démonických postav vytvořil postavu „charakterního pána s hůlkou“ naprosto přesvědčivě.  Titulní Casanova má pak hned...

...celý článek


aktualita z 3.10. 2017:

Ústecký deník: V muzikálu Casanova v Ústí konečně nejsem démon, říká Marián Vojtko

...

...celý článek


aktualita z 9.10. 2017:

Vánoční turné Pavla Šporcla

Pavel Šporcl vánoční turné
Pavel Šporcl vánoční turné
Prodej vstupenek na koncert Pavla Šporcla 15.12. byl zahájen. 

Pavel Šporcl po dvouleté přestávce opět vyráží na velké vánoční turné. V jedenácti městech České republiky představí koncertní provedení svého prvního vánočního alba a zahraje překrásné vánoční melodie, písně i tradiční koledy v unikátní aranži pro jeho modré housle a orchestr. V jejich podání zazní zahraniční vánoční písně jako je Tichá noc, svatá noc či Rolničky. V premiéře zazní i houslistova vlastní vánoční kompozice Modlitba. Chybět nebudou ani melodie z filmu Anděl Páně II. a v neposlední řadě hymna českých Vánoc: Narodil se Kristus Pán.

V českých městech houslistu doprovodí Karlovarský symfonický orchestr, na Moravě Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín -  vždy pod taktovkou Jana Kučery. Jednotlivé vánočně laděné koncerty ozdobí i hlasy atraktivních hostů: koloraturní soprán pěvkyně Jany Šrejma Kačírkové a sborové hlasy renomovaného Českého chlapeckého sboru Boni pueri. Speciálním hostem pražských koncertů, konaných ve Foru Karlín, bude přední česká harfistka Jana Boušková.

Prosincové turné Pavla Šporcla naváže na houslistovo první vánoční album,...

...celý článek





© 2017 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ