• HERNÍ PLÁN

    
poutstčtsone
2930311234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627281234


  • REZERVAČNÍ SYSTÉM

Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.

V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.


plakát ABO 2017/2018
plakát ABO 2017/2018
foto: www.operabalet.cz



MAPA:



ZVEME VÁS NA PŘEDSTAVENÍ:


VEČER TŘÍ KLAVÍRŮ
2.2.2017




    obrazek



CERTIFIKÁT PROVĚŘENÁ SPOLEČNOST
CERTIFIKÁT PROVĚŘENÁ SPOLEČNOST
PARTNEŘI A SPONZOŘI
SEVEROČESKÉHO DIVADLA:

Ústecký kraj Ústí nad Labem ostatní partneři

  • VALNÁ HROMADA

Jednatel společnosti Severočeské divadlo s.r.o. svolává řádnou valnou hromadu společnosti na den 26.1. 2018 v 9,00 hod. Jednání se uskuteční v historické budově Severočeského divadla s.r.o. v Ústí nad Labem, Lidické náměstí 1710/10 ve 2. patře.

další dokumenty k VH zde...

  • NEVÁHEJTE...

CIKÁNSKÉ KOŘENY/Í
20.3 2018 19:00h - Ústí nad Labem


  • PREMIÉRA PŘEDSTAVENÍ

plakát Kouzelná flétna
plakát Kouzelná flétna
foto: www.operabalet.cz

více o tomto titulu...

Představení muzikálu
„Noc na Karlštejně“
finančně podporuje společnost

  • AKTUÁLNĚ



FOTOGRAF ÚSTECKÉHO DIVADLA:




NAŠI PARTNEŘI:









aktualita z 31.12. 2009:

RECENZE NA TANEČNÍ INSCENACI

Café Aussig aneb (ústecké?) obrázky z 20. století
23.12.09

První premiérou letošní sezóny, s níž se baletní soubor Severočeského divadla opery a baletu představil na prknech ústeckého divadla svým divákům, je opus nazvaný Café Aussig. Toto taneční představení z dílny „mladé, ale nikoli začínající“ choreografky, libretistky a režisérky Aleny Peškové (z jejích dalších inscenací vzpomeňme namátkou balet Zahrada nebo taneční divadlo Maryša, obojí v plzeňském divadle J. K. Tyla) je volnou adaptací divadelní hry Le Bal (Tančírna) Jean-Claude Penchenata, u nás známé především ze stejnojmenného filmového zpracování Ettore Scoly. Tančírna, v tomto případě tedy spíše jakýsi imaginární, časově neohraničený mikrosvět zvaný Kavárna Ústí (Aussig), kde si podávají dveře nejzásadnější historické události minulého století, nám potom umožňuje pod drobnohledem sledovat osudy stálých hostů, rozdílných věkem, národností i společenským postavením.
V rámci zmíněného konceptu nám o proměnách doby vypráví především scéna (autor Richard Pešek) . Na zdi za barem se pravidelně mění portrét osoby, která náš stát v daném okamžiku řídila, v prostoru kavárny se postupně shromažďují stále nové a nové rekvizity příznačné pro tu kterou dobu – od nejnovějších technických vynálezů přes noviny a časopisy až po vlajky států, jejichž armády prošly naší nedávnou historií. Ty předešlé ovšem zůstávají na svém místě a anachronický ráz scény tak postupem času – snad v odezvě na Stoppardovu Arkádii – graduje až do posledního výjevu, kdy se kruh uzavírá a obraz 20. století je kompletní. Záměrně zde zdůrazňuji 20. století, jediným odkazem na Ústí nad Labem je totiž kromě názvu samotné inscenace jen projekce připomínající město v proměnách času, jinak je možné celé představení považovat spíše za univerzální průřez naší nedávnou minulostí.
Každý historický obraz dokreslují kostýmy (Kateřina Hadravová), které, ačkoli ve střízlivém provedení (nebo možná právě proto), svou doslovností místy budí spíše rozpaky, zejména potom záplavou hákových křížů ve druhé části 1. jednání.
Scéna je tedy načrtnuta, účinkující připraveni a klapka (zde doslovně) spouští sled událostí neúprosně vymezený dějinami minulého století; postupně se tak před námi vystřídá celkem šest obrazů, počínaje prologem umístěným do C. K. kavárny, jež se za hudebního doprovodu valčíku Na krásném modrém Dunaji plní hosty, až po polistopadovou současnost v šestém, posledním obraze. Tempo vyprávění je svižné, přímo sleduje vytyčenou linii a představení utěšeně plyne, jediným ozvláštňujícím prvkem je dvojice postav s obrazovým rámem, která supluje zmíněnou klapku tím, že se pohybuje po jevišti a vybírá si aktéry, kteří mají po prostoupení rámem vyprávět svůj příběh.
Pokud se zaměříme na vlastní taneční ztvárnění představení samotného, nutno říci, že ústecký soubor se zde prezentuje jako kompaktní, vyzrálý soubor tanečníků, který se dokáže přesvědčivě vypořádat s pestrou škálou nesourodých stylů daných širokým časovým záběrem inscenace. Právě díky těmto výkonům a také díky choreografii, která je postavena především na sborových scénách charakterizujících jednotlivé obrazy, je možné bez nadsázky říci, že představení nemá své hvězdy, jež by strhávaly pozornost výhradně na sebe. Taneční kvality vystupujících předních sólistů souboru (M. Pleškova a V. Gončarov) jsou sice nepřehlédnutelné, v tomto případě ovšem nevyčnívají nad ostatní, ale zapadají do výsledného obrazu tvořeného všemi tanečníky – drobné nesoulady se sice tu a tam objeví především v synchronizaci sborů, ovšem vzhledem k malému počtu repríz jsou pochopitelné a tanečníci je více než vynahrazují příjemnou svěžestí projevu a chutí, s níž se svých rolí zhostili.
Největší otázníky tak budí dramaturgie představení samotného, v první řadě uchopením některých postav: Partajník (V. Gončarov) je postavou, která proplouvá dekádami naší národní historie s úlisností a servilitou prospěcháře, jenž se dokáže bleskurychle orientovat v měnící se politické situaci a bezezbytku těžit z jejích proměn – její představitel se potom v souladu s charakterem role proplétá jevištěm s lehkostí a plasticitou pohybu sobě vlastní, o to větší škoda potom je, že je výrazově tlačen do poněkud afektovaného přehrávání své postavy, místy hraničícího až s karikaturou. Protipólem Partajníka je potom druhá univerzální postava tohoto představení – Matka v podání M. Pleškové je naopak trpitelkou, která by raději stála stranou běhu dějin a zasahování do něj spíše přenechala ostatním, vždy je to ale nakonec ona, koho proud doby strhává neúprosně s sebou a připravuje ho o ty nejbližší. Naprosto odlišné je pak i vyznění této postavy – Plešková na sebe neupozorní ani tak tanečním ztvárněním své role, ale především přesvědčivým a přirozeným hereckým projevem – okamžik, kdy veškeré emoční pnutí vyvolané ztrátou syna spíše tušíme než vidíme z chvějících se ramen její schoulené postavy, ale přesto je hmatatelně přítomné, patří k nejsilnějším z celého představení. Dramaturgická berlička v podobě zkrvavené synovy košile je tak spíše zbytečným doplňkem jejích výrazových schopností.
Vůbec nejsilnějším okamžikem představení je potom „židovský“ duet v samotném úvodu druhého dějství, kdy bujaré oslavy probíhající na počest osvoboditelů – vojáků Rudé armády s nezbytnou hudební kulisou slavné Kalinky – jsou náhle uťaty návratem mladé Židovky (S. Christianová) z koncentračního tábora. Její zubožená postava, zlomená prožitými útrapami se nečekaně a beze slov zjeví ve dveřích kavárny jako vykřičník, připomínající stálým hostům až příliš vysokou cenu, která byla zaplacena za vítězství ve válce; následuje nápaditě vystavěný, sugestivní duet s jejím chlapcem (P. Popovský) na hudbu Zdeňka Lukáše, plný bolesti, výčitek a následného odpuštění.
Stejnou nápaditostí již ovšem neoplývají ostatní sborové scény – to, že do nich autorka včlenila odkazy na charakteristické tance té které doby – od vídeňského valčíku přes rokenrol až po disko – je nasnadě, ovšem ani tady se bohužel nevystříhala až příliš popisných detailů nebo zažitých klišé (zdvižené pravice evokující nacistický pozdrav v obraze ze 3. Říše, opilý, potácející se ruský voják nebo Romové, dávající najevo pohrdání společenskými pravidly ostentativním dloubáním se v nose). Vyloženě nešťastné je potom často diskutované spojování hudby Richarda Wagnera s nacistickou ideologií, v tomto případě předehry posledního dějství opery Valkýra, na kterou starší německý manželský pár tančí duet, uvádějící nástup tohoto režimu.
Café Aussig je tak tanečním představením, které sledem po sobě jdoucích obrazů přímočaře, jasně a zřetelně vypráví o zásadních historických okamžicích 20. století, které změnily tvář nejen Ústí nad Labem, ale celého našeho státu. Tomuto pevně vystavěnému rámci jasně ohraničených, po sobě jdoucích obrazů potom padá za oběť případná možnost pojmout celé téma šířeji, hledat a ptát se po souvislostech a nastínit možné paralely k dnešku, namísto pouhého převyprávění obecně známých historických událostí se zřejmou snahou o co největší objektivitu se pokusit zaujmout k vyprávěnému vlastní stanovisko. Celé představení tak ve výsledku jde dosti věcně a přímo vstříc publiku, kterému ponechává jen minimální prostor k vlastní interpretaci. Když se tak v samotném závěru za doprovodu nesmrtelného valčíku Na krásném modrém Dunaji kruh uzavírá a všichni se opět setkávají v kavárně, která znamená celé dvacáté století, divákovi nezbývá téměř nic, nač by se ještě ptal.

Autor: Tomáš Valníček (psáno z představení 2. prosince 2009)





aktualita z 11.9. 2014:

Severočeské divadlo s.r.o.
vypisuje konkurz

NA TANEČNÍKY SBORU BALETU


Šéf baletu Margarita Pleškova vypisuje konkurz na doplnění členů souboru baletu.
Vaše žádosti (profesní životopis a fotografie) zasílejte na adresu: audition.sdul@gmail.com , nejpozději do 20. 2. 2018.
Termín konkurzu: 24. 2. 2018  v 9:00 hod (registrace od 8:00 hod)

Účast pouze pro pozvané.
Uchazeči si mohou připravit vlastní ukázku.

Adresa: 
Severočeské divadlo s.r.o.
Lidické náměstí 10
400 01 
Ústí nad Labem
www.operabalet.cz


Repertoár: Labutí jezero, Louskáček, Giselle, Sněhová královna, Polovecké tance/Šeherezáda, Peer Gynt/Carmen, Sen noci svatojánské, Café Aussig, Cikánské kořeny/í


na obsazení místa v orchestru:

Hráč na lesní roh

(člen skupiny za MD, nástup možný ihned)

Povinná skladba: klasický koncert ( první a druhá věta )
Orchestrální party: Rusalka, Labutí jezero, Šeherezáda
Hra z listu

Uzávěrka přihlášek: 26.1.2017
Termín konkurzu: 30.1. 2017
Po dohodě je možno poskytnout studijní materiál a korepetitora.

Přihlášky se stručným životopisem, dosaženým vzděláním a dosavadní praxí zasílejte na adresu:

Severočeské divadlo s.r.o.
Ústí nad Labem
Lidické náměstí 10
Ústí nad Labem
400 01

nebo na e-mail: tomas.halama@operabalet.cz...

...celý článek


aktualita z 14.2. 2018:

ÚSTECKÉ DIVADLO MÁ DVĚ ŠIRŠÍ NOMINACE NA CENU THÁLIE ZA ROK 2017

Dita Hořínková
Dita Hořínková
foto: www.berounsky.cz
Martin Šrejma
Martin Šrejma
foto: www.berounsky.cz
Nominace Thalie Dita Hořínková
Nominace Thalie Dita Hořínková
foto: www.operabalet.cz
Nominace Thalie Martin Šrejma
Nominace Thalie Martin Šrejma
foto: www.operabalet.cz
Za mimořádný jevištní výkon v roli Hraběnky Karolíny z Dubna v muzikálu Casanova byla zařazena do širší nominace na CENU THÁLIE 2017 Dita Hořínková (Severočeské divadlo v Ústí nad Labem).

Za mimořádný jevištní výkon v roli Prince Su-Čonga v operetě Země úsměvů byl oceněn za pozoruhodný výkon a zařazen do širší nominace na CENU THÁLIE 2017 Martin Šrejma (Severočeské divadlo v Ústí nad Labem).
...

...celý článek


aktualita z 13.2. 2018:

KONKURS - BÍDNÍCI

...

...celý článek


aktualita z 6.11. 2017:

Ohlasy na premiéru

divácká reakce na premiéru Peer Gynt, Carmen
divácká reakce na premiéru Peer Gynt, Carmen
Vážený pane řediteli.

Navštívil jsem v pátek divadlo a s úžasem jsem sledoval premiéru PEER GYNT A CARMEN. Byl jsem touto inscenací velice nadšen. Jako pravidelný návštěvník divadla jsem viděl všechny vaše inscenace. Tato však na mě velmi silně zapůsobila. 

Byl to nádherný souzvuk hudby, úžasné scény a především tanečním zpracováním. Paní Mgr. Hanušová tomu dala nový styl s nezvyklýmí tanečními prvky. Preciznost provedení je zřejmě důsledek bývalé spolupráce s Pavlem Šmokem, který byl v tomto směru nekompromisní.

Tím, že scénu i kostýmy navrhoval jeden významný výtvarník a to Josef Jelínek, byla zde i vtomto směru dokonalá souhra. Nejsem však jediný, který tuto inscenací chválí. Nasvědčuje tomu i velmi bouřlivý aplaus stojících diváků a málem zavařený mechanizmus opony při stálém otvírání a zavírání.

Myslím si, že by jste pomalu měli přemýšlet o tom, kam umístíte novou prosklenou vitrinu pro další Thalii. Zasloužíte si to.

Jaroslav Macek
Ústí nad Labem 4. Listopadu 2017

...

...celý článek





© 2018 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ