• HERNÍ PLÁN

    
poutstčtsone
272829303112
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


  • REZERVAČNÍ SYSTÉM

Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.

V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.


Plakát ABO 2016-2017
Plakát ABO 2016-2017
foto: www.operabalet.cz



MAPA:



ZVEME VÁS NA PŘEDSTAVENÍ:




MICHAL HORÁČEK:
NA CESTĚ
22.5.2017



CAVEMAN
28.3.2017



ONDŘEJ HAVELKA:
BUDE TO JINAK
24.4.2017




    obrazek



PARTNEŘI A SPONZOŘI
SEVEROČESKÉHO DIVADLA:

Ústecký kraj Ústí nad Labem ostatní partneři

  • NEVÁHEJTE...

LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA
21.5 2017 17:00h - Ústí nad Labem


  • PREMIÉRA PŘEDSTAVENÍ


foto: Martin Dušek (martindusek.net)

více o tomto titulu...

Představení muzikálu
„Noc na Karlštejně“
finančně podporuje společnost

  • AKTUÁLNĚ



FOTOGRAF ÚSTECKÉHO DIVADLA:




NAŠI PARTNEŘI:








aktualita z 18.6. 2014:

Radek Krejčí. Z dětského domova až na jeviště

Radek Krejčí - My Fair Lady
Radek Krejčí - My Fair Lady
foto: www.berounsky.cz
zdroj: Ústecký deník, 12.6.2014 autor: Vítek Hnízdil
/ROZHOVOR/ - Dlouhých šestnáct let zpívá v Severočeském divadle v Ústí. „Brnění prstů zatím cítím. Mám ještě stále co nabídnout," ví pěvec.

Moc rozhovorů nedává, na divadle má menší role ředitelů, komorníků… O to víc si je vychutnává. Svým komediálním nadáním dává postavám klíčové role oper, operet i muzikálů…

Krásné atmosféry si jako sólista užívá i na koncertech klasické hudby. Má jich na svém kontě přes dva tisíce.

Řeč je o Radkovi Krejčím, sólistovi opery Severočeského divadla v Ústí nad Labem. Již 14. června oslaví padesátiny, je služebně nejstarším členem ústeckého sólového ansáblu. Na severu Čech působí již svou 16. sezonu, celkově však má u divadla "odkrouceno" již 27 sezon!

Vybaví se vám začátky v Ústí?
Poprvé jsem v Ústí zpíval ještě jako student Akademie múzických umění v roce 1986. Dostal jsem konkurzní nabídku na roli Colase v Mozartově opeře Bastien a Bastienka.
Přesto jsem si to rozmyslel a do angažmá šel v Českých Budějovicích. To město se mi líbilo, navíc jsem tam jezdil každé prázdniny s rodiči do nedalekých lázní Třeboň. Takže roli tu měla i nostalgie.

Ale nakonec jste se stejně ocitl zpátky na severu Čech…
V roce 1998 jsem byl pozván na předzpívání. Nejprve jsem hostoval v Ústí ve Veselé vdově… Potom staří bardi basisté, třeba J. Vavruška a Jiří Endršt, odešli, a další (J. Březina) byli nemocní. Tehdejší šéf opery Lubomír Havlák mi nabídl úvazek, a tak jsem podepsal smlouvu.

Chce to pevné nervy...
Dostal jste jako mladý začínající zpěvák nějaké užitečné rady?
Ano. „Pokud nemáš pevné nervy, nechoď na jeviště!" To si potom přestanete věřit. Když jsem byl student, Marie Rosůlková mi vždy říkávala, že jakmile přestanu cítit v konečkách prstů brnění, ten křehký pocit sounáležitosti a partneřiny na jevišti, měl bych odejít. Zatím to brnění stále cítím (smích).

Měl jste po těch letech chuť z ústeckého divadla odejít?
To víte, že jsem měl i zaječí úmysly. Měl jsem sedm hubených let a potom jsem pro změnu zachraňoval některé inscenace, třeba Evžena Oněgina, Čarostřelce, Traviatu nebo Netopýra. Zaskakoval jsem v nich totiž za kolegy.

Zazpíval jste si už svou vysněnou roli, či na ni dál čekáte?
Pár vysněných rolí jsem měl.
Ale co se kantátové a oratorní tvorby týče, splnil se mi sen snad ve všem. V Beethovenově Misse Solemnis, Dvořákově Stabat Mater, Haydnově Stvoření, v kompletní duchovní tvorbě A. Brucknera až po Bachovy Janovy pašije či h-moll mši. Zpíval jsem se všemi významnými orchestry u nás, ale také s Tonkünstler Orchester Wien, i Berliner Sinfonie Orchester.

Nedávno jste se také vrátil z chorvatského Záhřebu…
Jsem rád, že mě tam opakovaně zvou. Když vás po koncertě někdo poplácá po rameni, je to fajn, ale když vás zvou opětovně, je to pro mě přímo vyznamenání. Zpíval jsem tam potřetí a bylo to báječné.

Čeká vás zajímavý koncert?
Zítra otevírám Kmochův Kolín, v žádném případě to ale nebude dechovka (smích). V krásném sakrálním prostoru katedrály svatého Bartoloměje zazpívám árie z Bachovských kantát a s kolegy Mozartovu Korunovační mši.

Jen tak nezapomenu
Máte za svou kariéru i nezapomenutelný zážitek?
Měl jsem tu čest, že jsem zpíval slavnou Gounodovu Caecilien Messe v největším španělském koncertním sále Auditorio Nationale de Musica v Madridu. Byla to výjimečná událost se čtyřmi tisíci posluchači v sále.

Trpíte nervozitou?
Bojím se pořád, nejhorší je těch pět minut před začátkem. Když už pak stojím na jevišti či pódiu, spadne to ze mě.

Naposledy jste zpíval v ústeckém divadle v Pucciniho Tosce. Často vás obsazují do rolí ředitelů, jak jste tentokrát spokojen s rolí komorníka?
Jak se to vezme, věděl bych pro sebe o lepší roli (smích). Byla to ale moc fajn práce s výborným mladým režisérem Pilařem. Byl velmi inspirativní, perfektně připravený, měl jasný názor na inscenaci. Všichni, kdo sloužili Scarpiovi, byli svým způsobem nějak postiženi, přijďte se podívat. Od kolegů jsem zaslechl poznámku, že se se mnou nebudou kamarádit, protože jsem odporný a slizký (smích).

Poslední dobou vás v angažmá v Ústí potkaly pěkné role…
To ano. V muzikálu Noc na Karlštejně (purkrabí) i v Růži z Argentiny (ředitel hotelu) mám opravdu hezké role.

Zpíváte dlouho, váš hlas jistě dennodenně trpí. Máte na hlasivky nějakou medicínu?
Musím to zaklepat, ale nevím, co jsou to choroby. Když mě po škole začalo škrábat v krku, hned jsem šel k foniatrovi. Mnohdy vám ale poškodí krk ještě víc. Proto, když mě něco bolí, dám si obyčejný česnek nebo zázvor.

Zlé až kruté časy
Zabrousím trochu i k vašemu mládí. Snad mi prominete…
Asi vím, na co se chcete ptát. Teď už to tak nevypadá, ale v dětství jsem se od ostatních dětí dost odlišoval svou fyziognomií. Byly zlé, často až kruté. Vím, co je to šikana.

Musel jste si dost vytrpět… Odkud pocházejí vaši rodiče?
Měl jsem adoptivní rodiče, kteří si mne vzali ve čtyřech letech k sobě. Bylo to dost kruté období… A to i poté, kdy jsem se dozvěděl svůj osud.

Jsem míšenec. Biologický otec byl Japonec, matka Češka. Rodiče, kteří si mě poté vzali, museli počítat s obrovským břemenem.
V kolika letech si vás vzali?
Oni o mně věděli už od narození, jenže tehdy bylo těžké osvojit si dítě. Celý proces trval asi čtyři roky, až ve čtyřech letech jsem dostal jméno Radek Krejčí. Rodiče mi poté vytvořili krásné podmínky pro život. Jsem jim za to moc vděčný. Protože ne každé dítě z dětského domova má takové štěstí.

Ne v Ústí. V Praze
Byli se na vás někdy adoptivní rodiče podívat v Ústí?
Nebyli. Ale viděli mě v Praze v Národním divadle, když tam ústecké divadlo hostovalo. Samozřejmě chodili často na mé koncerty v Praze, mám jich tu bezpočet. Otec už bohužel nežije, mamince bude 90 let. Je nemocná, ale nechci ji dát do pečovatelského domova. Starám se o ni. Deset let má Alzheimera, je to těžké.

Řekněte, kdy se u vás zrodil pěvecký talent?
Nezrodil se, s tím se člověk musí narodit. Nastoupil jsem v roce 1974 do chlapeckého sboru při Bambini di Praga, na svou dobu byl unikátní. Zakladatelka paní Kulínská na mě i na mé tehdejší kolegy-sboráčky Petra Maláska, Tomáše Trapla nebo Davida Kollera do dneška s láskou vzpomíná. Stejně jako já na ni.

V novinách bylo nedávno spojováno vaše přátelství s Hanou Hegerovou. Prozradíte více?
Ona je jako má druhá máma. Známe se přes třicet let, dávala mi rady do života. Máme stejný pohled na svět, naše společná láska byla opera. Říkala, že pokud by někdy chtěla někdy něco vyučovat, byla by to operní režie. Doma nic jiného neposlouchá než klasiku. Komu se poštěstí prožít kus života po boku tak výrazné osobnosti…?

Jaká je paní Hana osobnost?
Moc toho nenamluví, ale co řekne, to sedí. Ráda glosuje, často s ironickým nádechem, ale o to víc se při tom rádi zasmějeme. Asi to nemusím moc rozebírat, ale každou chvíli s ní je radost prožít.

V Donšajnech, Menzelově snímku z operního prostředí, hrajete spolu s pěvkyní Annou Klamo, kolegyní z Ústí, ve filmu. Vzpomínáte na léto, kdy jste točili?
Vzpomínám s nostalgií, setkání s režisérem Menzelem je pro mne na pomezí snu. Bohužel jsem ale tušil, že téma operního prostředí nebude pro mainstreamové publikum tak zajímavé, jako třeba film Vesničko má středisková.

Ten rudý kostým
Nejste ve filmu moc vidět, ale váš rudý kostým je nezapomenutelný. Poznali vás i sousedi?
Poznali. A divil jsem se, kolik jich bylo (smích).

Do jakého roku sahají vaše první filmové začátky?
V revolučním roce 1989 jsem hrál ve filmu „Největší z Pierotů" od režiséra Ivana Baladi. Stejný rok jsem hrál epizodu i v prvním celovečerním filmu režiséra Fera Feniče „Zvláštní bytosti".

Radku, za celou kulturní společnost Vám přeji ke kulatým narozeninám hodně zdraví a krásné pracovní role pěvecké i filmové. A ať vás ještě dlouho brní prsty. Vše nejlepší!





aktualita z 17.2. 2017:

V roli Giselle se představí nová členka baletu

Mizuho Nagata
Mizuho Nagata
Severočeské divadlo připravilo na pátek 17. února 2017 v 19.00 baletní reprízu jednoho z nejkrásnějších romantických baletů - Giselle. Tradičně pojatá verze baletu se opírá o původní libreto a hudbu.. Příběh o dívce, která z nešťastné lásky zemře ještě před svatbou a po smrti se změní ve vílu, je doprovázen krásnou hudbou A. Ch. Adama, která podtrhuje romantiku celého díla. V roli Giselle se představí nová členka baletu Severočeského divadla Mizuho Nagata z Japonska, Vévoda Albert – Vladimir Gončarov, Hilarion - Roberts Skujenieks, Wilfried – Róbert Király a další. Giselle, jako jeden z mála romantických titulů, přežila dobu svého vzniku a zařadila se k nadčasovým klasickým baletům, které tvoří základní repertoár baletních souborů.
...

...celý článek


aktualita z 17.2. 2017:

Slavnostní NABUCCO

N. Někrasov jako Nabucco
N. Někrasov jako Nabucco
Slavnostní představení opery NABUCCO věnované životnímu jubileu dlouholetého sólisty ústecké opery Nikolaje Někrasova  se uskuteční 4.dubna 2017.

Nikolaj Někrasov působí na jevišti ústeckého divadla od roku 2001, v Ústí nad Labem odehrál více než 30 inscenací, mezi nimi mnoho titulních jako např. Nabucco, Rigoletto, Eugen Oněgin, Don Giovanni, Bludný Holanďan, ale i spoustu dalších – neméně stěžejních (Komedianti nebo Hoffmannovy  povídky).

V době svého působení v Ústí nad Labem hostoval s tímto souborem i v Německu, Itálii, Holandsku, Španělsku, Francii, USA, Brazílii, Chile, Mexiku, Kanadě a v Arabských Emirátech.

Byl nominován na Cenu Thálie za roli Nabucca, Scarpii v Tosce a Grjaznoje v Carské  nevěstě.

Tituly jako právě Nabucco, Carmina Burana a nebo Aida, kde ztvárňuje roli  Amonasra, měly více než 100 repríz.

BLAHOPŘEJEME !!!


Přehled odehraných rolí:

premiera: 2002 : 
Petr Iljič Čajkovskij:  EUGEN ONĚGIN - Eugen Oněgin 
J. Massenet:  MANON  - Hrabě Des Grieux 
Bedřich Smetana:  PRODANÁ NEVĚSTA -  Mícha

premiera: 2003
Giuseppe Verdi: AIDA - Amonasro

premiera: 2004
Florimond Hervé:  MAM´ZELLE NITOUCHE  - Režisér 
Giacomo Puccini:...

...celý článek


aktualita z 28.2. 2017:

Ústecké divadlo má tři širší nominace na Cenu Thálie za rok 2016

Ústecký deník - nominace na Ceny Thálie 2016
Ústecký deník - nominace na Ceny Thálie 2016

Za mimořádný jevištní výkon v roli Konstance v opeře ústeckého divadla Únos ze serailu zařadila odborná porota do širší nominace na CENU THÁLIE 2016 Terezu Mátlovou, za roli Belmonta v téže opeře byl oceněn Jan Ondráček. Za mimořádný jevištní výkon v roli Horáce Badmana alias Hogo Fogo v muzikálu Limonádový Joe aneb koňská opera byl zařazen do širší nominace Tomáš Christian Brázda.
...

...celý článek


aktualita z 10.4. 2017:

Ohlasy na zájezdové turné s Únosem ze serailu

Únos ze serailu
Únos ze serailu

Osnabrücker Zeitung, 25.11.2016, 09:26 Uhr
Ein Artikel von Daniel Lösker:
Hudební potěšení
...Hudebně je celek naprostým potěšením. Milan Kaňák u dirigentského pultu nechává hrát svůj orchestr svěžího Mozarta. Sentimentalita je mu cizí. A to je dobře, geniální Salzburčan kýčem a nesouladem dosti trpí. Velmi  úspěšná a muzikální souhra dřevěných dechových nástrojů v předehře jakoby předjímala zmatky v citovém životě zamilovaných párů....

SÜDKURIER, 31. 3. 2017 23:00, Jürgen Scharf
...Úroveň hlavní dvojice byla ještě vyšší. K Belmontově citové upřímnosti (Robert Remeselník s jemným zabarvením, ale v dialozích s ne vždy srozumitelným textem) se přidala nečekaně dramatická Konstance Jarmily Baxové. Marternarii zazpívala s koloraturní bravurou, plnou emocí a citlivosti....

Süddeutsche Zeitung, 2. April 2017, 21:56 Uhr
Von Klaus Mohr
...Zkušený divák našel v mnoha pasážích inscenace Martina Otavy absolutně promyšlenou a současně vitální jevištní prezentaci, opticky těšící svými radostnými barvami. Také velice zdatný a přesně muzicírující orchestr se s transparentností a  barevným bohatstvím Mozartovy hudby vyrovnal...

...celý článek





© 2017 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ