Vážení diváci, představení dne 5. 4. 2024 od 19.00 hodin J. B. P. Molière: LAKOMEC 

Děkujeme za pochopení.

Dramatická literatura zřejmě zná daleko víc případů, v nichž se ženy převlékají za muže než naopak. Proč tomu tak je? K odpovědi na tuto otázku by bylo potřebné asi delší a obsáhlé uvažování. Ale jedno, velmi jednoduché vysvětlení – se zdá být po ruce. Ono takové převlékání muže za ženu je už samo o sobě nevázanou a hlavně divácky vděčnou legrací. 

Možná pro některé autory, ale i diváky trochu lacinou legrací, které se leknou s odůvodněním, že by takto zcela až po uši zapadli do triviálnosti až kýče. Svědčí o tom mimo jiné osud asi nejhranějšího „kusu“, který tohoto „pokleslého“ převlékání využívá – Brandonova Charleyova teta. Inscenátoři často kolem ní chodí jako okolo horké kaše. Vlastně patří k dobrému tónu vědět – a je-li třeba i říkat – že je to dílo značně pokleslé, které na repertoár umělecky ambiciozního stánku asi nepatří. Ale: pak přijde chvíle, kdy se hledá zaručená legrace – a Charleyova teta se rychle vrací zadními vrátky na jeviště. S poměrně zaručeným úspěchem u obecenstva. Charleyova teta je jedna z mála klasických inscenací, která převlečení, ale i převtělení muže za ženu použila jako těžiště, ústřední princip, jádro celé základní situace, z níž pramení následné: fabule, děj, jednotlivé situace. Jinde jsou to jenom dílčí prvky. 

Z commedia dell‘arte známe například situace, v nichž muž využívá ženského převleku k tomu, aby se lépe a „nepozorovaně“ dostal ke své milované, která je pečlivě hlídána. Jsou tu Shakespearovy Veselé paničky windsorské, v nichž je Falstaffova nenažranost a poživačnost potrestána tím, že je zesměšněn, když prchá před žárlivým mužem převlečen za postarší ženu. Je to ale jen jedna dílčí situace, o jejímž komickém účinku není pochyb. Převlékání muže za ženy je asi největší a nejzdařilejší příležitostí pro komediantství: jako šance pro herce se pořádně „vyblbnout“. I film o tom ví své – vzpomeňte třeba na Dustina Hofmana v americké filmové komedie z roku 1982 režiséra Sydneyho Pollacka Tootsie. Typická převleková situační komedii, která je založena na komické záměně mužské a ženské identity sice velmi talentovaného, jinak ale trochu neukázněného a svéhlavého, snad proto nezaměstnaného herce Michaela Dorseye, který se jednoho dne promění na herečku Dorothy Michaelsovou zvanou Tootsie. 

Je zde i komedie Klec bláznů, která se v sedmdesátých letech minulého století zcela určitě stala nejúspěšnější francouzskou divadelní komedií. Tato travesti komedie rázem ovládla i filmové plátno. Dva roky po její divadelní premiéře ji režisér Édouard Molinaro převedl na filmové plátno s nezapomenutelnou dvojicí v hlavních rolích: Michelem Serraultem a Ugem Tognazzim. Klec bláznů byla ve třech kategoriích nominována na Oscara, vyhrála Zlatý glóbus a Michel Serrault získal Césara a Donatellovu cenu. 

Někdo to rád horké – vynikající komedie Billyho Wildera z roku 1959 se už dávno a právem zařadila do zlatého fondu filmové klasiky. Vedle neodolatelných výkonů hlavních představitelů Jacka Lemmona, Tonyho Curtise a Marilyn Monroeové nás v ní potěší také jazzová hudba Mattyho Malnecka. Slavná kombinace hudební komedie, parodie na gangsterské filmy a bláznivé crazy komedie, se odehrává v roce 1929 a jejími hrdiny jsou Joe a Jerry, dva muzikanti, kteří se na útěku před bandou gangsterů převléknou za ženy. Ukryjí se v dívčím orchestru odjíždějícím na turné na Floridu. Seznámí se se zpěvačkou Kovalczykovou, do níž se Joe zamiluje. 

Sami se stávají, stejně jako ostatní dívky, terčem pozornosti mužů. K Dafne se přilepí neodbytný milionář Osgood Felding... ...pokračovat v líčení děje této filmové „klasiky“, která vznikla na motivy povídky R. Thoerena a M. Logana by bylo asi „nošením dříví do lesa“. Začíná prostě řada neuvěřitelných zápletek, záměn, omylů a vtipných situací. Rád se jako režisér a choreograf naší inscenace vystavím nebezpečí, že budu nařčen z lacinosti a vtipkování stůj co stůj. Ale!!! Situace, v nichž se oba “pánové” ocitají a mají se co ohánět, aby v nich obstáli – nebo “obstály” (?) – jsou i pro mne lákavou tvůrčí příležitostí! 

Libor Vaculík

UPOZORNĚNÍ!

Vzhledem k množícím se dotazům, se tímto Severočeské divadlo s.r.o. distancuje od inscenace ZLATOVLÁSKA, na které se divadlo žádným způsobem nepodílí. Tato akce je pořádána externím subjektem, který neoprávněně užívá jméno naší společnosti. V případě, že patříte mezi oslovené, prosíme kontaktujte nás na e-mailu: sekretariat@operabalet.cz, aby bylo možné zamezit dalším škodám. Severočeské divadlo je připraveno věc předat orgánům činným v trestním řízení.

Děkujeme
Vaše Severočeské divadlo s.r.o.