Thalia Theater Wien nadchnul s Lehárovou „Veselou vdovou“
Thalia Theater Wien begeisterte mit Lehárs \"Die lustige Witwe\"
V umělecké rovině vychází myšlenka Evropské unie skvěle: v koprodukci s Operou Ústí nad Labem (univerzitní město v Severních Čechách) a Komorní operou Praha se ve čtvrtek představil ve vyprodaném Schweinfurter Theater s mistrovskou Lehárovou operetou Veselá vdova Thalia Theater Wien. Publikum se velmi rádo nechalo přenést do Paříže roku 1905: těšilo se z omamného opojení Lehárových tónů a z turbulentního obchodování s láskou, žárlivostí, intrikami – i happyendem ve třetím jednání. Tajemník velvyslanectví hrabě Danilo se na plese znovu potkává se svou dřívější láskou, nyní ovdovělou Hanou Glawari, se kterou mu vzhledem k jeho vznešenému původu nebylo dovoleno se oženit. A láska mezi nimi okamžitě vzplane znovu. Znovuobjevené štěstí má však háček: mladá vdova je totiž také bohatou vdovou a Danilo se obává možného podezření, že chce pouze její peníze.
"Housle hrají, ret co tají - mám tě rád." Danilo přísahá, že nikdy nebude vyznávat „Miluji Tě.“ Z této myšlenky v libretu Victora Léona vytvořil Lehár jeden z nekrásnějších valčíků operetní literatury, který objasňuje, že lásku mohou vyznávat nejen ústa: Housle hrají, ret co tají – mám tě rád. A tímto evergreenem zazářil pěvecký pár Michael Kurz (Danilo) a Frauke Schäfer (Hana) s nenucenou vokální elegancí. V tenoristovi Michaelu Kurzovi diváci rychle a rádi rozpoznali známého umělce, který zde již často hostoval s jinými scénami. U pultu čistě a dynamicky muzicírujícího orchestru dokázal Milan Kaňák naplno vytěžit vše, co je v této Lehárově kompozici obsaženo: odvážné zvukové kombinace, připomínající symfonické dílo Mahlerovo, Debussyho či Richarda Strausse, i nový princip rozdmýchané smyčcové melodie s pasážemi dechových nástrojů v protipohybu. A tak když v písni o Vilje, oduševněle interpretované Frauke Schäfer, nebo ve valčíku Housle hrají zaznějí vysoké housle a k tomu měkké třepetavé sextoly fléten a klarinetů kombinované s harfovým glisandem, jsou to téměř erotizující zvuky.
Atraktivní výprava Dana Haklová vytvořila atraktivní výpravu, která ponechává dostatek prostoru pro velké taneční scény: nádherný taneční sál vyslanectví, Hanin městský palác a třpytivá atmosféra nočního klubu „Maxim“. „K Maximu chodím rád..“ oznamuje požitkář hrabě Danilo, když chce znovu vidět své grizetky. Operetní fanoušci už dlouho znají jména krásných tanečnic: Lolo, Dodo, Joujou, Cloclo, Margot, Froufrou. Nadchly vzrušujícím kankánem s rozevlátými sukněmi, roztančenýma nohama, pozadím i rozštěpy (choreografie Jiří Pokorný). Basista Ivaylo Guberov inscenoval operetu blahodárně tradičně, neprosazoval své nápady na úkor Lehárových písní, valčíkových rejů a balkánského folklóru, naopak, stavěl Lehára do popředí. Hraje velvyslance barona Mirka, který neví nic o eskapádách své ženy Valencie s Camillem de Rosillon. Roli Valencie hraje a zpívá s mladistvým šarmem a zářivým sopránem Heidi Manser. Svého horkokrevného obdivovatele (Martin Mairinger) znovu a znovu nervuje stopkou: "Jsem počestná žena". Také ostatní spoluúčinkující udržovali s velkým nasazením v běhu zábavnou hru zmatků. Velký potlesk za znamenitý ansámblový výkon. Manfred Herker 08. března 2019
|