Vážení diváci, představení dne 5. 4. 2024 od 19.00 hodin J. B. P. Molière: LAKOMEC 

Děkujeme za pochopení.

Byť je Hraběnka Marica na českých jevištích možná nejoblíbenější Kálmánovou operetou, zcela jistě je skladatelovou „dvojkou,“ po nejúspěšnější Čardášové princezně. Podobně jako Čardáška, i Marica nabízí celou řadu operetních hitů (písně Kde bydlí láska?, Tam, kde je Varasdin, či Cikáne, hrej zná asi opravdu každý), její libreto je ale přece jen o něco hůře vystavěné a příběhově slabší. Děj operety se odehrává na začátku XX. století na maďarském panství krásné a bohaté hraběnky Marici. Zchudlý hrabě Tassilo se nechá inkognito najmout jako správce Maricina panství, aby vydělal peníze na věno pro svou sestru. Hraběnka Marica a hrabě Tassilo se do sebe zamilují, avšak hrabě se ocitne v podezření, že mu nejde o lásku, ale o její peníze. Řada komických gagů i romantických peripetií vede ke šťastnému závěru, který přináší vysvětlení všech nedorozumění a jako v každé správné operetě vítězství lásky. Emmerich Kálmán (1882-1953) dílo složil v roce 1924 a zakomponoval do něho barvité melodie a tance své vlasti, takže Marica bývá často nazývána “maďarskou národní operetou.“

Koncem loňského roku se Hraběnku Maricu rozhodlo na repertoár zařadit i ústecké Severočeské divadlo opery a baletu, které každoročně nabízí divákům dramaturgický přesah i do světa operety a muzikálu. Režií byl pověřen zkušený dramaturg, tenorista a operní popularizátor Zbyněk Brabec, jenž krom jiného operní režii vystudoval a v poslední době se jí i úspěšně věnuje. Naštěstí moudře ustoupil od mylných představ mnoha svých předchůdců a nesnažil se klasickou operetu nikterak reformovat – historie už ukázala, že na rozdíl od opery to prakticky nejde. Nevznikl ani často kritizovaný „druhý Don Giovanni“, jehož Brabec před pár lety inscenoval v Plzni. I v Ústí samozřejmě režisér upravoval a škrtal, ovšem s nebývalým citem, k němuž mu jistě dopomohly i praktické zkušenosti s operetním žánrem – v mnoha operetách sám hrál významné role a před Maricou už režíroval Vídeňskou krev a Netopýra. Odstranil řadu archaismů a snažil se co nejvíc přiblížit původní Kálmánově verzi, jíž postupem času pokroutila plejáda nejrůznějších úprav. Výsledkem je roztomilé, hravé a bezvadně šlapající představení, které bavilo diváky všech věkových kategorií a dalo alespoň na chvíli zapomenout na počiny méně zdařilé, například na poslední brněnskou inscenaci Polské krve.

Ústecké divadlo, které se specializuje na operu a balet, tedy provozně nejdražší žánry, se už několik sezon potýká s kritickým nedostatkem finančních prostředků. Podfinancovaná scéna nemůže zkrátka rozhazovat, což se promítlo i do výpravy popisované inscenace. Josef Jelínek samozřejmě navrhl jako vždy kostýmy krásné a bohaté, ovšem bylo poznat, že se často sahalo do fundusu, upravovalo a přešívalo. Scéna navržená Pavlem Krejčím je jednoduchá, ale je na co se dívat, vizuální stránku velmi posilují také temperamentní a nápadité choreografie Petry Parvoničové. V tom nejlepším slova smyslu mne ale překvapil orchestr řízený Milanem Kaňákem. Už dlouho jsem neslyšel v ryze českém podání tak dobře zahraného Kálmána! Brilantně odehraná předehra i citlivý doprovod sólistů patřil v Ústí k samozřejmostem, hrálo se temperamentně, ale zároveň plasticky.

Představitelé větších rolí byli povětšinou dobře pěvecky disponovaní a svých partů se chopili bez operního patosu. V titulní úloze hostuje známá pražská operní a muzikálová diva Tereza Mátlová, jež Maricu opatřila okouzlujícím zjevem a velmi solidním pěveckým i hereckým výkonem. Momentálně patří k velmi vytíženým zpěvačkám, v Praze zpívá mj. v seriálové produkci Fantoma Opery a v Ústí nad Labem Verdiho Violettu a připravuje se na Gildu. Přesto se titulní úlohy hraběnky zhostila s velkou uměleckou poctivostí a dokázala zazářit. Skutečnost, že jí při zpěvu nebylo zcela vždy rozumět, přičítám na vrub spíš pěveckým pedagogům – není náhoda, že v Německu a Rakousku zpívá plně srozumitelně osm z deseti pěvců, zatímco u nás je poměr bohužel opačný.

K dalším „příjemnostem“ ústeckého představení patřilo, že inscenátoři našli dva velmi dobré představitele tenorových partů. Jaroslav Kovács v úloze hraběte Tassila se postupně rozezpíval k takřka bezchybnému výkonu a dokázal, že v našich vodách dokáže první obor ztvárnit vedle Jana Ježka, Josefa Moravce a Aleše Brisceina ještě někdo další. Podobně dobrý byl i Tomáš Christian Brázda coby Koloman Župán, pěvec disponující nejen příjemnou barvou hlasu, ale i smyslem pro operetní komiku a taneční kreace. V roztomilou a pěvecky spolehlivou Lízu se proměnila Anna Klamo, jež společně s Brázdou vytvořila sympatický a divácky vděčný mladokomický pár. V dalších rolích na sebe upozornili Monika Sommerová jako Manja (momentálně září v úloze Christine ve Fantomovi Opery), Petr Matuszek (Kníže Dragomir Populescu) a Martin Matoušek (Karel Štěpán Liebenberg), Jarmile Baxové v epizodní roli kněžny Guddenstein jsem bohužel nerozuměl prakticky jediné slovo.

Možná chybí trocha operetní pompéznosti (chápu, že s podfinancovaným rozpočtem se větší zázrak vykouzlit nedá), ale přesto se operetním příznivcům vyplatí do Ústí nad Labem zajet. Dnešní doba klasické operetě (zejména v Praze) moc nepřeje a vidět u nás představení vkusné, milé, vtipné a slušně zahrané i zazpívané je skoro zázrak. Pokud se podobným způsobem podaří Zbyňkovi Brabcovi v březnu příštího roku zinscenovat i Čardášovou princeznu v Plzni, může počítat s plným domem a se stejnou diváckou přízní, jíž se momentálně těší Polská krev nastudovaná Janem Ježkem.

UPOZORNĚNÍ!

Vzhledem k množícím se dotazům, se tímto Severočeské divadlo s.r.o. distancuje od inscenace ZLATOVLÁSKA, na které se divadlo žádným způsobem nepodílí. Tato akce je pořádána externím subjektem, který neoprávněně užívá jméno naší společnosti. V případě, že patříte mezi oslovené, prosíme kontaktujte nás na e-mailu: sekretariat@operabalet.cz, aby bylo možné zamezit dalším škodám. Severočeské divadlo je připraveno věc předat orgánům činným v trestním řízení.

Děkujeme
Vaše Severočeské divadlo s.r.o.